Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se může změnit výlet

1. 9. 2016

Přes Brdy 2.8.2016

Tak takhle zněla pozvánka na výlet:

v sobotu zvu přes brdský hřeben na trasu z. Osov - Vysoký Chlumec - Hradec 628 Dobříš (hosp.) St. Huť - Král. stolice 413 - Dolní. rybník - žst. Malá Hraštice (hosp.), celkem asi 20 km. 

A co se z toho vyklubalo, popisují dvě účastnice:

Vyprávění Soni:

kdo se ještě v sobotu 6.8. ráno obával v níže přiloženém mailu vybarvených kót, ten silně zaváhal.Počasí bylo příjemné a houby rostly jak se po dešti sluší a patří. Vzhledem k tomu, že Pavel při výstupu z vlaku zapomněl překontrolovat zda společně s ním vystoupil i jeho mobil, 

tak se po zaregistrování ztráty (cca 3-4 km od nádraží v Osově) s Danielou oba vrátili. Mobil naštěstí mezitím  nějaký slušný člověk odevzdal u výpravčího v Zadní Třebáni, jak Daniela zjistila neustálým vyzváněním na Pavlovo číslo. Tímto se ovšem na nějaký čas definitivně vysílil a odmlčel i její mobil.

Vzhedem k tomu, že "bez spojení není velení", tak my zbývající tři grácie (Helena B., Dana F. a Soňa P.) jsme se všem kótám na cestě do Dobříše vyhnuly obloukem. Dana nasbírala tašku hub, Helenka okusila jak borůvky, tak ostružiny a místní švestky a moje maličkost orientující se i bez chytrého telefonu podle vedení vysokého napětí vyznačeného na mapě KČT z r. 2001

(se sice vyznačenou, ale  již reálně neexistující žlutou značkou vedoucí přímo pod tím vysokým napětím v jakémsi houští - ani jsme raději nezkoumaly jestli tam nějaké pozůstatky té značky opravdu zůstaly). Zkrátka po krásné neznačené (ale na mapě vyznačené) cestě lesem a loukami (bez nadměrných stoupání a klesání) jsme po cca 3.5 hodinách dorazily do příjemné nádražní restaurace Prachanda, kde Rumcajsova směs s bramboráčky byla opravdu pikantní a kafe mi dali do té největší sklenice, co tam našli.

V autobuse z Dobříše směr Praha jsme se pak všichni sešli, Pavel s Danielou ale v Mníšku vystoupili a čekal je ještě závěrečný přechod hřebene směr Řevnice a poté vlak do Zadní Třebáně a teprve potom zpět do Prahy.

Takže oni jediní těch cca 20 km opravdu ušli (možná i víc).

 

Vyprávění Daniely:

k našemu pokračování s Pavlem. Vystoupili jsme tedy s Pavlem v Mníšku, šli jsme přes město a stoupali jsme přes hřeben, kde jsme se po nejstrmějším výstupu občerstvili a oddychli si u super dřevěnýho bitra s tím, abychom nabrali síly, protože do Řevnic nás čekalo ještě dobrých od bistra víc než 5 km. Cesta byla občas kamenitá a blátivá, ale vše celkem pro zkušený turisty v pohodě. 

Tak jsme docházeli na nádraží v Řevnicích, když akorát na nádraží dojížděl vlak, který by nás svezl 1 stanici do Třebáně. Pavel chtěl dle svého plánu koupit v Řevnicích v automatu jízdenky pro zpáteční cestu ze Zadní Třebáně. Na poslední chvíli s dvěma dvacetikorunami skočil k automatům, já jsem zatím ukecávala dobrou minutu průvodčího, který už chtěl odpísknout vlak do Třebáně, aby ještě chviičku počkal s tím, že přítel kupuje lístky v automatu. No, zákon schválnosti funguje 24 hodin denně, Pavlovi jedna ze dvou dvacetikorun v automatu stále propadávala, takže lístky nebyly. Pan průvodčí, upocený po minutě mýho prošení, zavelel odjezd vlaku, odpískal to, já jsem vyskočila na poslední chvíli z vlaku, který ihned zavřel dvířka, odjel a já jsem šla s prohrou k Pavlovi, který házel opakovaně druhou dvacetikorunu do automatu. Hmmm, jakmile vláček opustil nádražíčko v Řevnicích, milá druhá dvacetikorunka se v automatu chytila a drahoušek automat nám se značným zpožděním vydal najednou 2 vytoužené jízdenky. Pan výpravčí na nádraží v Řevnicích nás ubezpečil, že další vláček do Zadní Třebáně jede přesně za hodinu. Super, vše hrálo pro zákon schválnosti a my dva jsme si šli po obrovském vypětí sednout do hospůdky u nádraží v Řevnicích, abychom nabrali síly pro další tehdy ještě nečekaná dobrodružství.

Za hodinku jsme tedy bez problémů odjeli dalším vlakem do Zadní Třebáně, cesta trvala několik minut. V Zadní Třebáni proběhlo vše s panem výpravčím v pohodě, ten Pavlovi předal mobil s tím, že ho opravdu poctivý pan průvodčí předal. Spadl nám, hlavně Pavlovi, kámen ze srdce a celou situaci jsme si řekli, že oslavíme přípitkem v nádražní hospůdce "Mašinka" přímo na nádraží v Zadní Třebáni. 30 minut do odjezdu vlaku na Prahu, který přijíždí z Berouna, bohatě stačil k zapití mobílku. Pavel akorát upozornil, že tak 2 minuty před odjezdem musíme ještě štípnout na nádraží v Zadní Třebáni ty doslova vymodlený jízdenky z řevnickýho automatu. Bavili jsme se s bezva panem výčepním v hospůdce Mašince, Pavel byl spokojený s nečekaně nízkou cenou a vysokou kvalitou pivečka, já jsem si nemohla vynachválit přichlazený červený vínečko. Prostě pohoda!!! Jaký však bylo najednou překvápko, když se přiřítil vláček od Berouna!! Automaticky jsem se k němu vrhla. Pavel mne však upozornil, že automaty na jízdenky jsou tááááámhle, že musím opět pozdržet nějakého pana průvodčího s tím, že jde označit do třebáňského automatu naše vymodlené jízdenky. A hle!!!! Jaký však bylo překvápko, když vláček otevřel dvířka a v něm stál ten samý pan průvodčí, který jel před asi hodinkou a půl opačným směrem, tedy tehdy do Berouna. Jen jsem řekla, že přítel tady v těchto automatech narychlo opožděně označuje naše jízdenky z Řevnic, prosím, ať vláček počká zase minutku. Pan průvodčí tentokrát neměl slov, vykulil očíčka, ten pohled fakt nikdy nezapomenu, zřejmě nevěřil sám sobě, zmohl se jen na zapísknutí v píšťaličce a na slovíčko: jedem!!!! Vyběhla jsem jako Emil Zátopek na poslední chvíli z vláčku, možná vyskočila jak laň. Když jsem se zpětně podívala do dveří vláčku, ta očíčka pana průvodčího mě doslova  rentgenovala. Ten pohled nezapomenu nikdy a pan průvodčí zřejmě příhody blondýny a jejího přítele s automaty na jízdenky z Řevnic a ze Zadní Třebáně taky ne.

Nevíme, co se stalo s panem průvodčím cestou do Prahy, ale já s Pavlem jsme dostali záchvaty smíchu a šli jsme oslavit naše úžasné opětovné zpoždění zpátky do Mašinky, která měla otevřeno ještě 30 minut. Další vláček motoráček na Prahu jel za 60 minut, takže času jsme měli opět dost:)). Prostě šikulové!!!!! Nejsme zvyklí na označování jízdenek v automatech, jsme přeci IN a jdeme s dobou, takže máme OPENCARD:-D!!!! Všechno nakonec dopadlo OK, opravdu za dalších 60 minut už jsme odjeli dalším vláčkem do Prahy bez jakýchkoliv peripetií.

Oba jsme sobotu zhodnotili jako zcela nestandardní, dobrodružnou, až s dost velkými dávkami adrenalinu. Já osobně nikdy nezapomenu tak vykulená očička toho pana průvodčího!!!!! Všechno bylo moc pěkný a kliďánko bych si to někdy ještě zopakovala. Důležitý je, že se člověk fakt nenudí.

Tak se mějte a kdo máte bujnou fantazii, určitě si to naše sobotní dobrodružství představíte barvitě!!!! 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA